22. neděle v mezidobí A
„V něm zapusťte kořeny, na něm postavte základy.“ (Kol 2,7)
Tento týden ve čtvrtek ráno jsem se po probuzení hned obrátil k Bohu, jak to mívám ve zvyku, a v duchu jsem ho pozdravil: „Dobré ráno, můj Milovaný.“ A zůstal jsem zaskočen. Protože v srdci se mi objevila myšlenka: „Proč si myslíš, že to ty zdravíš mne? To je totiž můj pozdrav tobě!“ Jak rád Bůh předchází své děti v projevech lásky! A dává věci na pravou míru – neboť možná trochu pyšně jsem si myslel, jaký jsem dobrý, že hned ráno vyznávám lásku svému Bohu.
Také Petra v dnešním evangeliu Ježíš upozorňuje, že si plete úlohy – Petr chce být najednou učitelem v přesvědčení, že ví lépe než Ježíš, co je pro něho dobré. No Pán jej rázně posílá za sebe. Učitel má být vepředu a učedník za ním. Jestliže se toto pořadí prohodí, z učedníka se stává pokušitel, odpůrce. Na Jidášovi můžeme vidět, že takováto změna pořádku může dokonce skončit až zradou…
Potřebujeme se modlit o vnímavost, ať se nepokoušíme zaměňovat role s jediným Stvořitelem. Kéž nám k tomu tento týden pomůže každodenní modlitba žalmu, neboť i ten nás staví do správného postoje vůči Bohu – postoje nezávislosti, která ovšem není projevem slabosti, nýbrž projevem víry, činné v lásce.
Bože, ty jsi můj Bůh!
S laskavým svolením autora a žilinské diecéze https://dcza.sk
